Historie Kutné Hory
Historie Kutné hory je nerozlučně spojena s dolováním stříbrných rud na zdejším území. Ve středověku koncem13 století poskytoval zdejší revír zhruba jednu třetinu produkce stříbra vEvropě.
Známé počátky dolování stříbra spadají do druhé poloviny 13. století, ale již v10 století byly na nedalekém hradišti v Malíně - významném sídle rodu Slavníkovců, raženy stříbrné denáry a je tedy pravděpodobné, že surovinovou základnu tvořily povrchové partie ložisek stříbrných rud v blízkém okolí hradiště.
V roce 1142 bylvelmožem M. Z Cimburka v blízkém Sedlici založen cistercácký klášter jako první tohoto řádu v Čechách. Je pozoruhodné, že tento klášter byl oproti obvyklým zásadám zakládání cisterciáckých klášterů té doby založen na již kultivovaném území. To by spolu se skutečností, že mateřský klášter veValdsassen vHorní Falcii patřil do tzv. Morimonské linie cisterciáckých klášterů věnujících se důlnímu podnikání, nasvědčovalo tomu, že již tehdy byla zdejší naleziště stříbra známa.
První písemné zmínky o zdejších stříbrných nalezištích pocházejí z roku 1260. Podle legendy byly objeveny mnichem Antoněm při práci na klášterní vinici. Když si po těžké práci na chvíli zdříml, tak mu u hlavy vyrostly tři stříbrné pruty. Mnich označil místo nálezu kutnou a nález ohlásil v klášteře.
Na konci vlády krále Přemysla Otakara II. vznikl název původní hornické osady Cuthna antiqua - Stará Kutna. V roce 1290 došlo k legendárnímu sběhu lidí ke Kutně, vypukla stříbrná horečka a bylo zde chaoticky vybudováno důlní městečko pro desetisíce horníků. Město se stalo královským a bylo vybavováno četnými výsadami.
Kolem roku 1300 král Václav II. vydal královské horní právo - v té době moderní zákoník upravující důlní podnikání, na jehož základě si král zajišťuje svůj podíl z dolování tzv. urburu
Václav II. v té době provedl rovněž mincovní reformu a nahradil do té doby používané různorodé denárové mince vyráběné v mincovách v různých městech novou jednotnou mincí – tzv. Pržským grošem.
Zrod města uspíšilo i vybudování zprvu provizorních městských hradeb postavených na ochranu dolů před vpády římského krále Albrechta I., který se chtěl neúspěšně zmocnit Kutné Hory při svých taženích v letech 1304 a 1307.
Vzestup moci města byl doprovázen budováním výstavných kostelů a sídel německého městského patriciátu, do jehož rukou se přesunula i královská správa města.
Od poloviny 14 století sice těžba stříbra klesala, ale město přesto neztratilo svůj význam a Vlašský dvůr se stal sídlem krále Václava IV.
Do husitských válek vstoupila Kutná Hora se svým německým patriciátem na straně císaře Zikmunda. Do městských dolů bylo v té době svrženo na dva tisíce zajatých husitů. Po Zikmundově ústupu bylo město poprvé vypáleno v roce 1422 a poté v roce 1424 za tažení Jana Žišky. Provoz mincovny ve Vlašském dvoře byl přerušen a rovněž byly zničeny mnohé šachty.
Dolování bylo s velkými náklady obnoveno na nových ložiscích již mimo vnitřní město a Kutná Hora se opět stala významným královským městem. V roce 1448 byl na zemském sněmu pořádaném ve Vlašském dvoře přijat za zemského správce pozdější král Jiří z Poděbrad a v roce 1471 se zde uskutečnila volba krále Vladislava Jagellonského.
V Kutné Hoře pak vyrostly mnohé pozdně gotické stavby, obnovena byla i výstavba Chrámu sv. Barbory.
Úpadek dolování nastal v polovině 16 století, protože rudní žíly směřují stále do větších hloubek. Další ránu zasadil koncem 16. století především obrovský příliv stříbra z Ameriky a po třicetileté válce nastal konec dolování stříbra.
Pokusy dolovat stříbro se poté sice pořád objevovaly, ale byly převážně neúspěšné.
Za druhé světové války zahájila německá okupační správa těžbu olověných a zinkových rud, v níž se po válce pokračovalo až do roku 1991, kdy byl poslední důl uzavřen.
Historické centrum Městské památkové rezervace spolu s kChrámem svaté. Barbory a kostelem Nanebevzetí Panny Marie v Sedlci je od roku 1995 zapsáno na Seznamu světového dědictví UNESCO. Město Kutná Hora je členem evropského projektu EUROMINT, jehož cílem je shromáždit informace o všech evropských středověkých a raně novověkých mincovnách.
